Abychom porozuměli zpracování měkkých kamenů, musíme nejprve pochopit jejich základní vlastnosti. Měkké kameny obvykle odkazují na horniny s Mohsovou tvrdostí tři nebo nižší. Obecně se vyznačují jemnou texturou, relativně vysokou porézností a nízkou hmotností. Tyto vlastnosti je činí zvláště vhodnými pro řezání, vyřezávání a leštění. Jejich nízká tvrdost však také znamená relativně špatnou odolnost proti oděru a odolnost vůči povětrnostním vlivům; proto je třeba při jejich výběru pro konkrétní aplikace pečlivě zvážit faktory prostředí.
Měkké kameny zahrnují širokou škálu typů. Jednu hlavní kategorii tvoří reprezentativní sedimentární horniny, jako je vápenec a pískovec. Vápenec je primárně složen z kalcitu a vykazuje rozmanitou barevnou paletu, od světle až po tmavě šedou a dokonce i béžovou; historicky bylo z tohoto materiálu postaveno mnoho nádherných architektonických staveb. Pískovec je naopak tvořen z cementovaných křemenných zrn, což má za následek hrubou, ale bohatě rozmanitou texturu. Další kategorií jsou metamorfované horniny,-jako je mastek a hadec,-které mají výjimečně měkkou a hladkou texturu a často se používají při výrobě ručních prací. Ostatní materiály, jako je mastek, také spadají do klasifikace měkkých kamenů. Různé druhy měkkých kamenů mají odlišné minerální složení, strukturní formace a fyzikální vlastnosti; tyto variace přímo ovlivňují následné techniky zpracování a zamýšlené aplikace pro každý konkrétní typ.